Petr Charvát: Příběhy dávného času – Staré pověsti české očima historika
Petr Charvát jasně uvádí na začátku knihy, že si zde plní velký sen. Že se vždy chtěl starým pověstem českým věnovat. Už se o nich psalo. Dušan Třeštík nebo mnohem dříve Záviš Kalandra se na ně dívají převážně z pohledu srovnávací mytologie. Petr Charvát využívá nejmodernější poznatky archeologické vědy.
Ukazuje nám tak krásně, jak historik velmi dávných věků pracuje. Musí použít každý střípek. Doslova. Jen z jednotlivých úlomků čerpá podklady pro své teorie. Vkládá do kontextu místní a osobní jména a hledá spojitosti. Velkou část jeho díla ale tvoří fantazie. A ta panu Charvátovi rozhodně nechybí.
Příběhy dávného času: Shrnutí knihy
Nebudu zastírat, že Příběhy dávného času se velmi obtížně čtou. Autorův květnatý a přitom vysoce odborný styl opravdu není pro akademické lamy. V parném létě dá zabrat i akademickým matadorům. Sama jsem četla knihu s covidem zastřenými mozkovými závity a každou větu četla dvakrát. Proto budu tak hodná a knihu pro zájemce o raný středověk shrnu.
O čem Příběhy dávného času jsou
Příběhy dávného času shrnují celoživotní bádání profesora Charváta, tolik milovaného svými studenty z pedagogické fakulty. Navzdory názvu ale dílo není vlastně ani tolik o těch starých pověstech jako o celé černočernou tmou zahalené době, ve které se měly odehrávat. Také se od vás předpokládá, že Jiráskovu knihu nebo jinou verzi starých pověstí znáte zpaměti. Třeba já zjistila, že je zdaleka tak dobře neznám. Jelikož to je pro historičku ostuda, hned jsme domů vydání odpovídající věku mých dětí pořídili.
Petr Charvát rozebírá první verzi pověstí zachovanou v Kosmově Kronice české. Stopuje původ jednotlivých prvků v mýtech daleko, daleko za hranice Evropy. Vede nás cestou nikoliv z drobečků perníku, ale ze střípků keramiky, knoflíků a zkomolených jmen. Proplétá stezkami, kterými se k nám myšlenky dostaly.
Bůh Mithra na pražském návrší
Tak například věrné čtenáře pana profesora jistě nepřekvapí staroperské božstvo na Pražském hradě. Už ve své předchozí knize Zrod českého státu rozvinul Petr Charvát tezi, že mír, který v rukou svatého Václava chápeme jako „mír“ v zemích pod jeho patronátem, je ve skutečnosti iránský bůh Mihr (neboli Mithra). Mirha sídlil na pahorku v kamenném stolci, na který usedala první česká knížata.
Až Václav ho podrobil křesťanskému Bohu, když na místě svatyně postavil kostel sv. Víta. Proto právě svatý Václav ztělesňoval přechod ke křesťanství a symbolicky ovládat zkrocené božstvo.
Připadá vám to příliš? Íránský kult v Praze? Inu, archeologické nálezy svědčí o tom, že svět byl už v 10. století taková malá vesnice. Ostatně ve starých pověstech českých nachází Petr Charvát vlivy z celého světa.
Jak pracuje historik raného středověku
Historik raného středověku je něco jako paleontolog. Ten také z úlomku jedné lýtkové kosti postaví celého hypotetického dinosaura. Historik raného novověku má úlomky, mince, hroby, kosti, jména časem zkomolená a podobnosti s jinými jevy dnes i v minulosti. Z toho musí sestavit obraz celých lidských společenství. Proto se v této vědě prosadí jen ti, kdo mají tolik fantazie, aby mezery ve vědění zaplnily. A dostatek pokory, aby tak činili s vědomím, že to může být ještě úplně jinak.
Proč Staré pověsti české? Proč dnes? Proč kdykoliv?
Petr Charvát v úvodu své knihy otevřeně píše, že ho staré pověsti české vždy fascinovaly. Proč se ale má smysl jimi zabývat dnes? Odpověď je jasná. Protože je potřebujeme. Jako národní a místní společenství. Patří do naší paměti. Vztahujeme se k nim, hledáme v nich svou totožnost.
Také proto je sepisoval starý kronikář Kosmas. Aby vtiskl identitu vznikajícímu společenství Čechů (ještě ne národu, nemylme se) a spoutal je už navždy s jejich vládci – s Přemyslovci. Staré pověsti české tak nejsou historií. Jsou příběhy, které obsahují vše, co má takový příběh obsahovat, aby dodal vládnoucí dynastii oprávnění k vládě. Tak musíme staré pověsti české číst, pokud chceme chápat skutečnost za nimi ukrytou.
Chceme to ale? Jejich význam přeci jen tkví jinde. Tak je čtěme, jak jen chceme. Každá generace v nich bude hledat to své. Svou totožnost.
Líbí se vám článek? Sdílejte!
Pocta Petru Charvátovi na našem e-shopu
