Propadněte dějepisu s Barborou

Pocházím z města, kterému poválečná léta sebrala dějiny.

Z Liberce.

Možná proto mě vždy dějepis fascinoval.

Chtěla jsem najít kořeny.

Anebo mě jen bavily ty příběhy v učebnici vlastivědy.

Znechutili vám dějepis ve škole? Poznáváte se?

Naše dějepisářka byla fajn, ale byla trochu posedlá druhou světovou válkou.

A bezmezně milovala Erwina Rommela.

V devítce jsem měla toho válčení po krk.

Možná proto mě to táhlo spíš ke starším dějinám.

Na gymplu jsme pro změnu ani do 20. století nedošli.

Dějepisářka na gymplu by zvládla zabít lásku k dějepisu i v Herodotovi.

Ale u mě se jí to nepodařilo.

Já se své historické vášně držela jako klíště.

Její nudný výklad jsem neposlouchala a pod lavicí četla historické knihy.

Odborné, populární i romány.

Roku 2006 jsem začala dějepis studovat na pedagogické fakultě. Od té doby jsem potkala spoustu lidí, kteří se otřásli odporem, když jsem jim řekla, co studuji.

Ale mnoho dalších se o dějiny zajímalo a chtělo je chápat.

Jen se obávali nudného výkladu.

“Vysvětluješ to tak, že by mě ten dějepis i bavil,” slýchala jsem často.

Pochopila jsem, že chci dějepis učit. Ale nejen děti a studenty. Hlavně ty, kteří by se rádi vzdělávali, ale nikdo na ně nemyslí.

Dospělé se zvídavou myslí.

Kteří jako já neměli takové štěstí na učitele dějepisu.

Dějepis je strhující akčňák plný intrik, lásky, krve, potu a slz. Takový dějepis baví každého. Někdy je ale třeba spíš ho pochopit, zamyslet se nad obyčejnými lidmi, nad tím, jak žili a co si mysleli. Hrdinské příběhy nám nestačí. Je to výzva vyložit dějiny tak, aby před posluchači či čtenáři ožily. Aby je strhly. A přitom nesklouznout k bulváru, opakování populárních mýtů a povrchním zjednodušením.

Roku 2019 jsem dokončila studium na vysoké škole s titulem PhD. Měla jsem tehdy dvě malé děti. Mladší Zlata byla ještě v kočárku. Tubus s diplomem mi uvolnil ruce, které do té doby svazovalo doktorské studium. Poprvé jsem před sebou neviděla nalajnovanou budoucnost.

Učit dějepis na vlastní pěst?

Rozhodla jsem se to zkusit. Vykročit do neznáma.

Poznala jsem online podnikání. Nastudovala si základy marketingu, získala první roky praxe v copywritingu. Našla jsem se v psaní a začala se copywritingem živit.

Když můžu prodávat svými texty sušené maso a tepelná čerpadla, tak proč ne dějepis?

Roku 2021 jsem založila web Pochopte dějiny.

Od té doby jsem to několikrát vzdala a začínala znovu. Hledání cesty ke čtenářům přinášelo matce dvou malých dětí s druhým zaměstnáním spoustu nástrah. Ale stále věřím, že vést lidi k poznání dějin má smysl.

Dál se tak držím své mise. Strhnout co nejvíc lidí pro dějepis. Jan Amos Komenský věřil, že vzdělání přinese světový mír a ráj na zemi.

A tak možná, jen možná udělám svět o trochu lepší, když bude pár lidí o trochu chytřejší.