Je to 105 let. Jaké bylo tehdy počasí? Tento týden je celý výjimečně teplý. Za což jsme rádi. Jakmile se ochladí, lidé si vzpomenou, že je čeká zima. A při cenách energií jim to bere důvod k oslavám.
Muži 28. října, asi bychom vás potřebovali.
Vás pane Švehlo, vy jste vždycky dokázal držet vlády pohromadě, bez ohledu na stranické intriky všech kolem. Bez ohledu na stranu, ale s ohledem na stát, který vás potřeboval. Věřil byste, že na vás dnešní Češi málem zapomněli? Ale bez vás by se to hodně rychle rozpadlo. Vy jste z těch rozhádaných straníků dokázal vždycky něco uplácat. Leckdo by mohl namítnout, že jste pracoval s lepším materiálem než dnešní premiéři. Ale já se vás zastanu, pane Švehlo. Vy jste měl v parlamentu komunisty, co utíkali do Moskvy radit se, jak zakroutit všem krkem, německé straníky, co házeli bomby hnojůvky, socialisty i katolíky, národovce i zemědělce. Ale všichni to asi tehdy mysleli upřímněji než ti dnes. Bohužel i to kroucení krkem, bohužel pro vás, vaši stranu a její místo v české národní paměti. To komunisti, vás a agrárníky vymazali, škoda.
Pane Stříbrný, vím, že jste to s tím národovectvím ve 30. letech pravděpodobně trochu přehnal. Ale já tu vyhrocenou dobu před válkou nezažila, tak co bych soudila. Ale nemělo by se zapomínat, že jste to byl vy, kdo zabránil krveprolití. Kdo domluvil s rakouskou vojenskou posádkou, že proti převratu nezakročí. Oni by asi už v té době neutopili povstání v krvi. Ale mohlo být pár mrtvých a pro co? Tak asi jménem jejich maminek a manželek vám díky.
Pane Soukupe, byl jste sociální demokrat. Řekla bych, že právě takové sociální demokraty potřebujeme. Takové jako vy. Takové, kteří jsou více věrni republice než straně. Takové, kteří za své přesvědčení půjdou do nacistického kriminálu, a nakonec za něj zemřou. Já žádného takového sociálního demokrata neznám.
Pane Šrobáre, já vím, že jste tu republiku tehdy zakládal jen proto, že jste byl zrovna v Praze na svatbě dcery a oni potřebovali na Václaváku Slováka. Ale nepříčilo se vám to. Vy jste v ten čechoslovakismus věřil. No, nevyšlo to, ale ona to byla taková ahistorická kravina, víte? Ale teď se máme se Slováky rádi. Asi jako manželé, co spolu po rozvodu konečně žijí v míru a tráví společné dovolené.
Rozhodně potřebujeme vás, pane Rašíne. Potřebujeme ministra financí tak osobně skromného, tak přesvědčeného a zásadového jako jste byl vy. Politika, který s tím šetřením v době krize vždycky začínal u sebe. Politika takového, aby ta výzva ke konsolidaci státního rozpočtu jako prázdná fráze, ale jako upřímná snaha. Vy jste nikdy nechápal, že se lidé neumí pro velké ideje uskromnit. Vy jste za svou ideu vydržel i žalář, chlad,žalářní stravu a co víc, remcání Karla Kramáře.
Z těch, co tu v den převratu nebyli, protože jednali v Ženevě, určitě taky někoho dnes potřebujeme. Ale vás, pane Kramáři, asi vážně ne. Počítám, že vy a paní Naděžda Kramářová byste v dnešní válce na Ukrajině měli jasno. A opravdu nechci vidět, co byste se svou ukecaností dokázal nadělat škody na internetu.
Pane prezidente Beneši, my jsme vás asi vždycky potřebovali. Mnichov i únor, všechno vám dnes hází na hlavu ti, co nedokázali ani zlomek toho, co vy. Všichni ti, kdo mají luxus zpětného pohledu a nikdy se nemuseli rozhodovat jako vy. Víme, že vaše největší chyba byla, že jste nebyl Masaryk. To se prostě potom prezidentuje těžko. Ale smutným faktem zůstává, že i když jste udělal spoustu chyb, tak vám ze současných politiků nikdo ani po kotníky nesahá. Pardon, páni politici, ale až budete mít v patách Hitlera, Stalina, na ramenou Chamberlaina a Gottwald s Henleinem vás budou držet pod krkem, tak chci ty vaše úspěchy vidět. Zkrátka a dobře, bylo by nám dobře v naší dnešní republice mít tak jen jednoho muže z těch, co zakládali naši republiku.
A pane Masaryku, vás potřebujeme nejvíc. Naštěstí snad ani nemusím vysvětlovat proč. Prostě nám jednoduše chybíte, ale politici jako vy se rodí jednou za století. A to naše teprve začíná. Jen doufám, že výzvy, jaké čekají na naši republiku v tomto století nebudou takové, jakým musela čelit ta vaše.
Milí čtenáři, odpusťte ten patos. Jednou za rok v den vlastenecké oslavy se to sluší. Tak zakousněte Masarykovo cukroví, sfoukněte svíčku a popřejte republice všechno lepší.
Hlavně lepší vůdce, protože jak vidíte, ty nejlepší už měla.
Kam dál s muži 28. října?
K první republice si můžete přečíst třeba ještě můj článek i s doporučením knih.
A pokud vás zajímá, co nám 28. říjen může ještě dnes říct, tak zde je nový podcast.
V něm odpovídám jasně na otázku, zda si my, Češi, umíme sami vládnout.
Taky můžete říct světu, co si o roce 1918 myslíte...
s novými produkty z e-shopu
