V minulém článku dílu o historických atentátech jsme se zabývali hlavně přemyslovskou historií. Dnes se s výjimkou poslední politické vraždy podíváme za hranice české kotliny. Představíme si atentáty, jejichž motiv je pokaždé úplně jiný.
Albrecht I. Habsburský: Když opomenete příbuzného
Albrecht I. Habsburský patří v tradičním historickém výkladu k nepřátelům Čechů. Syn Rudolfa I., který porazil železnou a zlatou legendu Přemysla Otakara II. Albrecht sám byl hned po olomoucké vraždě posledního Přemyslovce (viz minulý článek) označen za jednoznačného objednavatele, protože Habsburkové s Přemyslovci soupeřili (ačkoliv sám zavražděný Václav byl Albrechtův synovec, nezapomínejme). Albrecht tedy neváhal a z pozice římského krále posadil svého syna na český trůn.
Ať tak, či onak, sám se brzy stal obětí atentátu. Zavraždil ho jeho synovec Jan, později podle tohoto činu zván Parricida (tedy vrah příbuzného). Janovi bylo 18 a Albrecht mu upíral jeho dědictví, takže Jan neměl z čeho žít. Na strýce apeloval, odvolával se na papeže, získával mocné přímluvce, ale sklízel jen nepochopení a posměch. Až to jednoho dne nevydržel, na svého strýce si se skupinkou společníků roku 1308 počkal a zavraždil ho. Neskončil nijak slavně, nový římský král ho za to dal do klatby a mladík o 4–5 let později zemřel v žaláři.
