Válka a lidské životy
Mám radši mrtvou historii. Ta mrtvá se píše inkoustem. Ta živoucí - krví.
Na Ukrajině se protrhla Kachovská přehrada. Víc než 100 tisíc lidí bude bez pitné vody. Není teď možná ani tak podstatné, zda se protrhla nebo ji někdo pomohl. Podstatné je to číslo, které nás děsí a právem.
Protože těmto lidem nikdo pravděpodobně cisternu nepřiveze. Rozhodně ne všem. To není jako když v Praze v době míru praskne potrubí.
Zase jednou si připomínáme to, co strašně rychle zapomínáme. Že za těmi politickými zprávami a událostmi jsou lidé. Vždycky. Ať už se bavíme o romantických epizodách, jako když Břetislav unášel Jitku a v učebnici čteme jen tak mimochodem, že jeho družinu celou pobili. Nebo když čteme o dobytí Říma Vandaly, plenění Prahy po bitvě na Bílé hoře, padlých za květnového povstání, nebo o jakékoliv válce 20. a 21. století.
Ve válce jsou lidé bez vody, bez proudu, bez tepla, bez střechy nad hlavou. V řekách plují miny, po lese se válí nevybuchlá munice, voda a půda je zamořená vším možným. Po městech se potulují psi a kočky, které nikdo nelituje.
Naše generace to mohla zažít v 90. Letech na dovolené v Jugoslávii. S údivem jsme se cestou zastavovali u domků s dírami po kulkách, ve kterých už nikdo nebydlel, protože jim chyběla střecha. Ale i jako zvídaví turisté jsme si uvědomovali, že nemáme nikam šlapat.
Místní Chorvati si i přes určitou vstřícnost k turistům žárlivě střežili „svou zemi,” i když šlo třeba jen o pár metrů pláže pro zapíchnutí slunečníku. A všude se potulovali zablešení psi a kočky. V zemi, kde ještě nedávno soused vraždil souseda, osud zvířat nikoho nedojímal.
My, jako zjemnělí turisté z poklidné střední Evropy, jsme kupovali toulavé kočičce granule a krmili ji celou dovolenou. Když jsme pak paní domácí granule předali s prosbou, aby ji po našem odjezdu krmila dál, nechápala.
Ale válka v Jugoslávii, jakkoliv krutá a šílená, byla přeci jen trochu jiná válka.
Na východní Ukrajině zůstane spoušť, ať už válka dopadne jakkoliv.
Přežít válku byla jedna věc. Přežít mír byla věc úplně jiná.
Četli jste Hastingsův Armageddon?
(Pokud ne, tak směle do toho!).
Znáte záběry válkou zničeného Německa z roku 1945? Tak přesně tak to bude vypadat, až to všechno skončí.
Tak to tam vypadá už teď
100 lidí bez vody, miny v řece, kanály zavlažující pole na začátku léta beznadějně suché, mrtvé ryby v suché řece a ekologická katastrofa. Věřte nebo ne, na Ukrajině nikoho ekologie v tuto chvíli moc nezajímá, ale ty mrtvé ryby a suché pole ano. I když teď mají jiné starosti. Představte si na chvíli život bez pitné vody. Dejte tomu čas. Barvitě si představte, že z kohoutku nic neteče a cisterna s náhradní vodou je v nedohlednu. Balená voda vyprodaná beznadějně, pokud nějaký krám vůbec kdy prodával.
Ukrajina je tvrdá země, její dějiny to potvrzují.
Ale to, že váš pradědeček pamatuje holodomor vám moc nepomůže, když se topíte po kotníky v bahně, máte žízeň a přemýšlíte, jaké všechny choroby se zkalenou vodou přenášejí.
Můj příspěvek nemá za cíl ani tak nikoho kárat, moralizovat a chápu ty, kdo si jen povzdechnou „sakra, co my s tím?” Já si nakonec taky tak povzdechnu, protože žít se musí, mám práci, rodinu a život, který nepromrhám truchlením jen proto, že jsem zase po dlouhé době zapnula televizi.
Ale jako dějepisářka bych chtěla všechny při této příležitosti vyzvat: neredukujte lidi na čísla, radši jim dejte jména a vyslechněte si jejich příběh. Učitelé dějepisu, nevykládejte dětem válku stylem: “bitva sem, bitva tam.” Jednu jim popište, přečtěte paměti vojáka, nechte promluvit ty, kdo ochutnali pot smísený se střelným prachem a vlastní krví.
A všichni, kdo o historii čtete, pamatujte na to, že dějiny nejsou nějaký shluk písmen a čísel, ale životy lidí, jako jste vy. Pamatujte na to, když přemýšlíte o historii, když moralizujete, když kritizujete ty, kdo museli učinit volbu, o které vám se ani nezdá. Když jste moudří, protože víte, jak to dopadlo a když kážete o neúprosnosti běhu dějin. Taky to dělám, když vykládám dějepis, některé války asi byly nevyhnutelné, ale povídejte to matkám, co našly jméno syna v ohláškách padlých.
Pamatujte na to, že když se o historicky významných momentech učíme, málokdy bychom měnili s těmi, kdo je prožívali. Víc si pak budeme všichni vážit toho, co právě máme a to není nikdy na škodu.
Stáhni knihu zdarma, odebírej newsletter
Mikropříběhy z dějina a odpovědi na otázky dneška v e-booku zdarma. Newsletter plný informací a novinek ze světa historie (a kdykoliv se můžete odhlásit).
