Středoafrická republika a její dějiny

Středoafrická republika v hledáčku médií

Rusko pozvalo zahraniční bojovníky k účasti na své invazi na Ukrajinu. Zatím to s jejich počty není nijak slavné. Ale Středoafrická republika volání vyslyšela. Alespoň se o své místo v boji přihlásila. Sociálními sítěmi prolétlo následující video. A mnoho lidí otevřelo atlasy, aby se podívalo, odkud že to ti bojovníci jsou.

Kdo jsou ti sympatičtí mladí muži, kteří na tomto videu slibují, že budou bojovat po boku svých ruských bratrů? Patří k jedné z mnoha ozbrojených skupin, které ovládají Středoafrickou republiku. Snad nejzaostalejší zemi na světě. Zemi, ve které byste opravdu žít nechtěli. Nejezdí sem ani otrlí turisti. Až na výjimky. Čtěte dál a dozvíte se něco o minulosti a současnosti tohoto všemi bohy zapomenutého koutu světa.

Středoafrická republika – kde to je a co to umí

Ještě než se začtete do článku, otestujte se, co o SAR víte.

Středoafrická republika leží ve středu Afriky a sousedí s Kongem, Demokratickou republikou Kongo, Čadem, Súdánem a Kamerunem. Nemá přístup k moři, což ji hodně limituje v ekonomické oblasti.

Středoafrická republika
Středoafrická republika leží v srdci Afriky

Přírodní bohatství tu je, ale sami místní se o těžbu příliš nezajímají – kromě diamantů. Ty tvoří velkou část vývozu. Bohužel díky zkorumpované vládě a ozbrojeným skupinám se 30% všech vytěžených diamantů vyveze ze země nelegálně a obyvatelé státu z toho nic nemají. Vývoz se státu navíc strašně prodraží díky vnitrozemské poloze. Je zatížen vahou byrokracie, v rámci které se v zkorumpovaném státě víc rozkrade než vydělá. V tom ale není SAR mezi svými africkými sousedy výjimkou.

Jinak se zde nachází: zlato, uran a petrolej. Bývalí kolonialisté z Francie zde těžařskou tradici nezaložili. Dnes se o těžební práva v SAR hlásí, hádejte kdo? Rusko.

Dále vyváží SAR bavlnu, kávu, sezamové semínko, tabák, banány a exotické plodiny, které ani neznáme. Tolik k představení země. Pojďme do dějin.

Dějiny Středoafrické republiky

První osídlení v oblasti Středoafrické republiky

Osídlení afrického vnitrozemí sahá daleko do minulosti. Přibližně před deseti tisíci lety sem zahnaly obyvatele rozšiřující se pouště. Přibližně 3 tisíce let před naším letopočtem se místní naučili farmařit. První a dodneška pro SAR důležitá plodina byl yam. Sladká brambora typická pro oblast střední Afriky. Je pro ně tak zásadní, že se celá kultura točí kolem ní.

Yam - hlavní produkt Středoafrické republiky. Zdroj Wikipedia Commons

Nigerijský autor Chinua Achebe popsal svět středoafrické domorodé kultury naprosto dokonale. S ním máte pocit, že jste se přenesli do úplně jiného pohádkového světa. Světa, který se rozpadá, jakmile kolonisté začnou obyvatelé lákat na výdobytky západní civilizace. Nečekejte ale žádnou romantiku. Kniha ukazuje středoafrickou domorodou kulturu bez příkras. Jako kouzelný svět, ze kterého se vlastně docela rádi vrátíte do bezpečí domova. Český překlad knihy bohužel vyšel pouze v několika málo nákladech. K sehnání je občas pouze anglická verze.

Někdy v té době také poznali středoafričané slasti a strasti opilosti. Každá kultura má svůj způsob, jak získávat alkohol. Obyvatelé kolem řeky Ubangi se naučili vyrábět alkohol z banánů. A takto si tam žili, docela dobře prosperovali – vyváželi měď, sůl, sušené ryby a látky.

Příchod kolonialistů do oblasti Středoafrické republiky

V 16. století se evropská civilizace začala rozšiřovat na další kontinenty. Afrika zpočátku představovala cíl pouze dobrodruhů a objevitelů. Cílené osidlování si užívala až v 19. století. Do té doby sem Evropané přicházeli lovit otroky. Středoafrická oblast byla po určitou dobu ušetřena jejich řádění, protože se nacházela daleko od pobřeží. Nepřicházeli sem ale pouze Evropané.

Pro své trhy s otroky zde chytali lidi také otrokáři z arabských zemí. Rozdíl byl především v tom, že Evropané preferovali silné muže na práci, Arabové si vybírali ženské otrokyně. Přístup k lidem v tomto období dobře vystihl Karel Čapek. Až budete číst jeho román Válka s mloky, soustřeďte se na první část knihy, kdy lidé využívají mloky na práci a za tím účelem je loví a převáží. Tak asi tak se s černými otroky z Afriky tehdy zacházelo.

Otrokáři přichází do Středoafrické republiky

Koncem 19. století dorazili otrokáři na území dnešní Středoafrické republiky a tady způsobili naprostou zkázu. Populace východních oblastí téměř přestala existovat. Dodnes hustota obyvatelstva zde čítá jednoho obyvatele na jeden kilometr čtvereční. Přestože přírodní podmínky by dovolovaly daleko víc. A navzdory faktu, že se místní obyvatelstvo rozroste každý rok o čtyřnásobek.

A pak začal závod o Afriku

Koncem 19. století chtěl mít každý svoji kolonii. Budoucí Ústřední mocnosti (Rakousko-Uhersko, Německo, Itálie) přišly k dělení světa pozdě. První světová válka byla z velké části o snaze přerozdělit si nově koloniální svět. Afrika ještě nebyla rozparcelována, a tak se do ní koloniální mocnosti pustily s ohromnou vervou. Británie, Francie a Portugalsko už měly zkušeností na rozdávání.

Takoví běžní dělníci. Zdroj Picryl.com

O to vášnivěji se do využívání afrických přírodních zdrojů pustili nováčci v tomto závodě – Belgie, Německo a Itálie. Belgickou hrůzovládu v Kongu popsal britský spisovatel Joseph Conrad ve svém slavném románu Srdce temnoty.

První státní útvar v oblasti střední Afriky - Francouzská rovníková Afrika

V rámci závodu o Afriku si mocnosti rozdělily kontinent na papíře a pak ji dobyly. Území budoucí SAR si zabrali Francouzi. Roku 1910 zde vytvořili Francouzskou rovníkovou Afriku. Ve 20. letech se administrativa rozhodla, že využije region budoucí SAR k produkci bavlny. Když za výrobu a vývoz zodpovídal koloniální stát, nejhorší praktiky nakládání s obyvatelstvem se oproti minulé dekádě zlepšily.

V této chvíli se kolonialisté začali ke svým obyvatelů chovat trochu víc jako k lidem – šířili křesťanství a vzdělání (protestantské křesťanství v případě SAR), stavěli silnice a snažili se bojovat se spavou nemocí. Ta zde kosila domácí i přistěhované obyvatelstvo ve velkém. Stavba železnice se ale neobešla bez vysoké ceny zaplacené místním obyvatelstvem. Jelikož se jim nedostávalo téměř žádné pracovní ochrany, neměli potřebnou kvalifikaci, pracovali dlouhé hodiny, unavení a k tomu za malou mzdu.

Pokud vás při sledování této legendární scény z filmu Život Briana z produkce Monty Pythonů někdy napadlo, že se to dá vztáhnout na kolonie, tak zkroťte svou představivost. Římané do svých provincií investovali mnohem víc než kolonisté do Afriky.

První povstání proti koloniální nadvládě ve střední Africe

V tuto dobu také docházelo k prvním ozbrojeným povstáním proti koloniální vládě. A taky se pomalu začínaly v Evropě ozývat hlasy, že se možná kolonie jako takové moc nevyplatí. Kolonialismus totiž není totéž jako prosté osídlení oblasti. Řídí se myšlenkou vytěžit, co se dá, s minimálními náklady na rozvoj kolonie. A to se v dlouhodobém měřítku prostě nevyplácí.

Dějiny samostatné Středoafrické republiky

Středoafrická republika získala nezávislost roku 1960 bez větších problémů. Francie tou dobou neměla sílu ani zájem své kolonie udržovat – alžírská válka jí stačila. Zaostalá a prodělečná SAR si mohla klidně jít. Ta si šla svou cestou.

Roku 1965 po státním převratu dosedl do prezidentského křesla Jean-Bedél Bokassa a o pár let později se prohlásil císařem.  Ceremoniál to byl tak okázalý, že se stal předmětem parodií. Jeho vláda nebyla bez problémů. Když propuklo povstání studentů proti povinnosti nosit uniformu z produkce jedné z Bokassových manželek, při potlačování demonstrace zahynulo na sto mladých lidí a dětí. V tu chvíli zasáhla do osudu své bývalé kolonie Francie a Bokassu svrhla. Jimi dosazená vláda ale také dlouho nevydržela. A tak to šlo dál.

Středoafrická republika - Bokassa císařem
Jean-Bedél Bokassa na císařském trůně. Zdroj Wikipedia Commons

Vystřídalo se několik vlád. V 90. letech přestalo obyvatelstvo vládám věřit úplně a začalo si vyřizovat účty mezi sebou. A najednou zjistilo, že v jedné zemi žije víc národností, víc etnik a příslušníků víc náboženství. A jak polevovala síla centrální vlády, tak se odlišná rasa a náboženství souseda jevilo jako čím dál větší problém. Etnické spory se vyřizovaly zbraněmi a zahraniční mise se zde střídaly jako na běžícím páse, aby zřídili mír. SAR byla dokonce satiricky nazývána šampionem v „mírových misích.“

Rozklad státnosti ve Středoafrické republice

Od roku 2004 se SAR nachází ve stavu permanentní občanské války, ve které se málokdo vyzná. Ze zahraničních mocností se do ní zapojuje ze setrvačnosti občas Francie. Roku 2007 bombardovala pozice rebelů proti tehdejší vládě, která si francouzskou intervenci vyžádala. Poslední taková velká intervence proběhla roku 2014. Francouzský prezident Holland na půdě OSN žádal projednání případu SAR. OSN vyslala na mírovou misi do země 11 tisíc vojáků – převážně francouzských. Jaký měli úspěch, těžko říct. Pomohli převážit misky vah na jednu stranu.

Poslední volby se odehráli v SAR roku 2020. Měly být dvoukolové. Druhé kolo se nemohlo konat, protože většina regionů je ovládána různými ozbrojenými skupinami, které obyvatelům volit nedovolují. A tak byl za prezidenta prohlášen vítěz prvního kola Faustin Archange Touadéra. Což samozřejmě neuznaly opoziční ozbrojené skupiny.

Tato stručná historie Středoafrické republiky by s trochou rezervy mohla být historií jakéhokoliv menšího afrického státu. Ale není. SAR je na tom suverénně nejhůř. Jedna z nejchudších zemí na světě. Jakýsi ranking „rozvoje lidství“ ji řadí na druhé místo hned za Niger. Index „nerovného zacházení s lidskými bytostmi“ má 15O ze 15Oti hodnocených států. Podle Světové zdravotnické organizace se jedná o nejnezdravější zemi na světě. A prý to je nejhorší země na světě, ve které má být člověk mladý. Takže ano, mohla by to být kterákoliv zaostalá africká země, ale tato suverénně v indexu hrůzy vyhrává.

Středoafrická republika a Rusko

No, dobře, ale proč chtějí středoafričtí bojovníci působit v rámci speciální operace na Ukrajině? Protože Rusko se v tomto státečku (jehož rozloha se ale rovná přibližně rozloze Francie) angažuje zhruba od roku 2013, nejpozději od roku 2017. Po převratu provedeném roku 2013 došlo k takovým nepokojům, že OSN vydala celosvětové embargo na prodej zbraní do SAR. Mír alespoň v hlavním městě od té doby udržují vojáci OSN. Rusko se přihlásilo, že pomůže.

Francie se už po své intervenci roku 2014 nechtěla do poměrů plést. Rusko ano. Získalo od OSN oficiální povolení dodávat vládě zbraně a trénovat její ozbrojené složky. V rámci smluv, které spolu ale obě vlády podepsaly se výslovně mluví o možnosti těžit suroviny na území SAR. Moskva sama dohodu označuje za oboustranně výhodnou. Tím to ale nekončí.

Přibližně od roku 2018 je do výcviku vojáků středoafrické vlády (která ale ovládá pouze pětinu své země) zapojena tzv. Vagnerova skupina. Ruská organizace, někdy označovaná jako soukromá či námezdní armáda. Ta je podezřelá nejen z toho, že přijímá pokyny přímo z Kremlu. Ale také z toho, že se tajně zapojila do několika konfliktů. V tomto případě se výcviku vojenských jednotek v SAR účastní zcela oficiálně. Pouze popírá jakoukoliv účast na ozbrojených konfliktech a vazbu na ruskou vládu. A co si o tom myslí obyčejní obyvatelé v hlavním městě? Upřímně, těžko říct. Ale na internetu se objevila videa, ve kterých se místní shromažďují na podporu Ruska ve válce na Ukrajině.

Teď tedy máte alespoň nějaké povědomí o Středoafrické republice. Ukrajinci vzkázali, že se bojovníků z Afriky nebojí. Jejich počet pravděpodobně není takový, aby zvrátil průběh války. Za zajímavější fakt považuji spíš ono neobvyklé spojení východoevropské mocnosti a zaostalého státu ve střední Africe. Nebýt jeho zapojení do evropského dění, hlavní mediální proud by o nich vlastně asi ani nevěděl. Stejně jako my odrostlí výuce zeměpisu na základní škole často ani nevíme, že nějaká Středoafrická republika existuje.

Kam dál?

Středoafrická káva

Je vám po přečtení článku Středoafričanů trochu líto? Chtěli byste jim nějak pomoci? Nabízí se třeba nákup kávy v obchodu, který přímo spolupracuje s místními farmáři. Ale zklamu vás. SAR nemá pro pěstování nejlepších kávovníků podmínky a produkuje tedy kávu, kterou levně skoupí především italské řetězce kávy. Takže kávu ze SAR najdete možná jako bezejmennou součást směsí v supermarketu. Ale sousední země si vaši pozornost v kávové oblasti také zaslouží. Africké kávy jsou kyselejší a ovocité. Často s chutí citrusů – nejpopulárnější je káva z Keni a Etiopie.

V produkci manucafe.cz najdete kávy ze všech koutů světa. A kávu z Tanzánie vám nabídnou dokonce v rozpustné podobě. Takže pokud chcete ochutnat skutečnou kávu a přitom pouze zalít horkou vodou hrnek, tak to najdete jen tady.

Káva z Afriky

Nebo se podívejte do eshopu a vzdělávejte se dál

Líbí se vám článek? Sdílejte!

0 0 hlasy
Article Rating
Odebírej
Oznámení od
guest
0 Comments
Zpětná vazba v textu
Zobraz všechny komentáře
0
Chci vědět, co si myslíte. Opravdu. Komentujte.x
()
x