Březen, právě začíná válka na Ukrajině. Telefonuji u vaření s kamarádkou, ve ztišené televizi sleduji prchající lidi hromadící se na hranicích a říkám:
„Teď to ti uprchlíci budou mít dost těžký, musí přes Polsko.“
„To je pravda, Poláci je přece úplně nesnášejí. Sebrali jim Volyň a Halič.“
„Ve Volyni byly hlavně ty masakry, co dělali nacionalisti.“
„A oni Poláci jim to pak taky vraceli. To bylo hrozný ta občanská válka.“
Kamarádka na druhé straně imaginárního drátu se také živí dějepisem. A stejně jako já něco ví o složité minulosti vztahů mezi Polskem a Ukrajinou.
„Polské matky nechávají na hranicích své kočárky, aby v nich ukrajinské matky mohly vézt své děti.“
Když před pár dny vystoupil polský prezident v ukrajinském parlamentu, tak už jsem překvapená nebyla. (pro anglicky mluvící video, jinak odkaz na zprávu zde)
Překvapené jsme byly proto, že jsme věnovaly málo času studiu dějin 90. let ve východní Evropě. Když jsem se do čtení o postsovětské Ukrajině a Polsku ponořila, údiv byl ten tam.
A v tomto marasmu, který nazýváme revizionismem, vedle sebe prospívají dva národy, které si udělaly tolik zla, jako nikdo jiný. Navzdory tomu historii zakopaly pod zem. Ve jménu budoucnosti. Jistě se najdou i zde jedinci, které vystihuje následující obrázek:
Obrázek převzat z Twtitteru, z účtu "Euromaidan Press."
Překlad:
Krajní figury říkají: “Odpouštíme a prosíme o odpouštění.”
Nadávky překládat nemusím. Polské nadávce úplně nahoře stejně jako označení Banderovci rozumíme.
“Psheks” je speciální ruská i v ukrajinštině známá nadávka pro Poláky.
Oficiální polsko-ukrajinské vztahy
Ale v oficiální rovině si už na začátku 90. let Poláci a Ukrajinci vyříkaly vzájemné křivdy, aby se jako přízraky nevynořily a nezačaly je strašit. Něco jako psychoterapie – traumata vytáhneme na světlo, pojmenujeme a řekneme si, že už se k nim nebudeme vracet.
V následujícím videu vysvětluji, jak a proč si svou minulost Polsko a Ukrajina vyřešily.
Pokud se vám video líbilo, pokračujte sem a podívejte se, jak vypadá celý e-kurz k dějinám Ukrajiny.