„Státy stejně jako národy existují pouze v určitém čase. Státní moc platí jen tehdy, pokud ji lidé uznávají.“
V minulém článku jsme Ukrajince opustili na hraně 20. století. Sledovali jsme, jak se vytvořila ukrajinská národnost pod ochranným deštníkem (a bdělou cenzurou) rakouské monarchie v Haliči a na Volyni. Dnes se podíváme na dějiny Ukrajiny v 20. století. Na to, jak se Ukrajincům jejich sny o národním státě začaly plnit. A postupně měnit v noční můru. A že to byla nějaká noční můra. V průběhu 20. století každý čtvrtý Ukrajinec zahynul násilnou smrtí nebo následkem hladomoru.
O jakých dějinách Ukrajiny v 20. století se budeme učit?
Oblast dnešní Ukrajiny byla před první světovou válkou rozdělena mezi Rakousko-Uhersko a carské Rusko. Obyvatelstvo Ukrajiny nemůžeme ještě nazývat jedním národem. Žila zde většina světového židovstva. Na území Polska a Ukrajiny, žili Ukrajinci, Rusové, Poláci, Němci, Bělorusové, Maďaři i židé. A dnes?
Na dnešních grafech národnostního složení vidíme mnohem chudší barevnou paletu.
Zamyslete se. Jak k tomu došlo? Jak se takové etnické čistoty docílí? Kam ti lidé šli, když tam dnes nejsou?
Na obyvatelstvu východní Evropy vidíme jasně hrůzu holokaustu, etnických čistek a poválečných deportací.
První světová válka na Ukrajině - vznik Ukrajiny (první stát)
Světová válka na východní frontě skončila už roku 1917 v Brestu-Litevském. Část Ukrajiny na základě tohoto míru získala samostatnost pod protektorátem císařského Německa. Hranice Ukrajiny s Polskem/Rakouskem se ale nezměnily. Německá armáda pomáhala zajistit novému státu hranice i vnitřní stabilitu pod jednou podmínkou. Že budou Ukrajinci dodávat válkou zkoušenému Německu obilí. Ale německá vojska ustupovala a ztrácela vliv. Naopak komunistická ideologie v regionu vliv postupně získávala. Brest-Litevským mírem vytvořený projekt se brzy zhroutil.
Historie Ukrajiny mezi válkami
Světová válka skončila. Ale na východě plynule přešla do dalších válek. V Rusku vypukla válka občanská. Poláci si zase museli vybojovat své východní hranice.
Z pohledu ukrajinského obyvatelstva světová válka přinesla naději. Ale zastihla národ nepřipraven tuto naději naplnit. Vznikly tak dva státy. V lednu roku 1918 Ukrajinská lidová republika s centrem v Kyjevě. Na podzim roku 1918 Západoukrajinská republika s hlavním městem ve Lvově.
Západoukrajinská republika
Západoukrajinská republika měla velmi krátký život – od konce října 1918 do července 1919. Na rozdíl od Polska totiž Ukrajinci neměli vlastní armádu. Když tedy Polsko separatistické snahy zadupalo, vláda ze Lvova utekla do Vídně. V zemi zůstalo mnoho frustrovaných veteránů se zmařenými nadějemi. Západní Ukrajinci se utvrdili v přesvědčení, že jejich úhlavním národním nepřítelem je Polsko.
Ukrajinská lidová republika
Druhý ukrajinský samostatný stát našel v Polácích spojence. Ale spojence vrtkavé a nestále. Polsko vidělo v Ukrajinské lidové republice příležitost. Idea nárazníkového státu mezi nimi a bolševickým Ruskem se Polákům líbila. Nabídli tedy ULR spojenectví pro boj s bolševiky. Válka mezi Ruskem a spojenými polsko-ukrajinskými silami trvala do roku 1921.
Polsko-ruská válka
Ruský postup směrem na západ byl zastaven, Poláci svůj boj o východní hranice vybojovali. Armáda ale byla natolik vyčerpaná, že nemohla vítězství využít. Uvolnila si ruce zradou svých spojenců.
Jednání v Rize 1921
Při jednání v Rize roku 1921 si Polsko s Ruskem rozdělily území dnešní Ukrajiny a Běloruska. Ukrajinský sen o samostatném státu se rozplynul. A také na východní Ukrajině silně zakotvila představa, že největší bídák na světě pochází z Polska.
Ukrajinci opět rozděleni do dvou států
Dějiny polské Ukrajiny
V Haliči a na Volyni polský stát střídal smířlivý přístup s otevřeným nepřátelstvím. Radikálové na obou stranách chtěli krev, našly se ale i chladnější hlavy. Jedna z nich patřila Józefu Pilsudskimu. Polský premiér chtěl všechny nacionalistické vášně v Polsku ztlumit. Za důležitější považoval věrnost státu, ne národnost. Připomeňme, že v celém Polsku žily pouhé dvě třetiny Poláků. Vedle nich bydlelo 5 milionů Ukrajinců, 3 miliony židů, 1 milion Bělorusů a několik set tisíc Němců. Snaha naklonit si menšiny dávala smysl, pokud vláda chtěla stabilitu. Na konci 20. let už ale o smír stál málokdo.
Vznik OUN a UPA
Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) vznikla 1929 ve Vídni z iniciativy veteránů z války o samostatnost Západoevropské Ukrajiny. Za úhlavního nepřítele národa považovala tato organizace od začátku Poláky. Myslela ale převážně na politické cíle. Už od roku 1928 se ale začalo formovat radikální křídlo kolem Stepana Bandery.
Počátky tzv. Banderovců
První cíle si povstalci nacházeli v řadách politiků polské i ukrajinské národnosti, kteří vyzývali ke smíru obou národů. Chtěli vznik Ukrajiny, a to zcela samostatné a sjednocené, za každou cenu. UPA měla na svědomí přes 60 úspěšných a neúspěšných atentátů.
Stepan Bandera se do čela jedné frakce OUN dostal ve druhé polovině 30. let. Tehdy proběhl mocenský boj mezi umírněným křídlem a radikály pod vedením právě Stepana Bandery. Druzí vyšli z boje vítězně. Ale sám Bandera strávil velkou část 30. let v polském a mnohem později německém vězení. Ač se UPA nebo OUN často označuje názvem „Banderovci,“ on sám na směřování organizace velký vliv neměl. Problém činnosti UPA a OUN bylo právě to, že se skládala z radikálně smýšlejících mladíků, na které nikdo výrazný vliv neměl. Ve 40. letech se tento rys organizace projeví hrůzným způsobem.
Vznik sovětské Ukrajiny
Roku 1922 vznikl Sovětský svaz a zahrnul do sebe nově vzniklou Ukrajinskou socialistickou republiku. Zpočátku se zdálo, že se bude teď Ukrajincům v novém vlastním státě dařit dobře. Vladimir Iljič Lenin podporoval neruské socialistické republiky v jejich svébytnosti. Činil tak ve shodě s duchem socialismu. Komunistická ideologie by teoreticky měla být vůči jiným národnostem tolerantní. Bolševická vláda navíc viděla hlavní hrozbu v polsky mluvících obyvatelích staronově obsazených území. Podpora ukrajinské kultury se zdála být dobrým základem pro rusifikaci, která měla přijít v budoucnu.
Stalinismus na Ukrajině
Vše změnil nástup J. V. Stalina k moci. Stalinova vláda se vůbec vyznačovala nedůvěrou k národnostním menšinám. S jeho nástupem byla zakázána autonomní ukrajinská církev a v rámci čistek přistoupil Stalin k likvidaci právě těch elit, které v předchozím plodném období vznikly. A pak přišel hladomor.
