Milí čtenáři, pojďme dějiny tuberkulózy v západní Evropě zakončit. V minulém článku jsme si řekli, jak si romantičtí básníci v polovině 19. století udělali z tuberkulózního osudu modlu.
Dějiny tuberkulózy se ubírají správným směrem
Na konci 19. století ale čísla začala klesat. Každá země se nejvyšším počtům úmrtí přiblížila v trochu jinou dobu, ale vždy se křivka obrátila. Tento trend vůbec nesouvisel s léčbou. Původce nemoci byl objeven až roku 1882. Antibiotika jako jediná spolehlivá léčba se nezavedla do praxe dřív než s druhou světovou válkou.
Dějiny boje proti tuberkulóze
Historici dnes věří, že nic, co lidé proti šíření nemoci udělali přímo, příliš k jejímu vymýcení nepřispělo. Největší přínos měla nakonec změna životního stylu společnosti jako takové. A byla to i společenská změna, která zapříčinila náhlý nárůst případů. Lidé se snažili s nemocí bojovat. Vyvíjeli lék, stěhovali nemocné do sanatorií. Od 20. let byla známá vakcína, ale společnost k ní do konce 50. let nenašla cestu.
Jak tedy končí dějiny tuberkulózy jako bílého moru?
Epidemii bílého moru v západní Evropě zapříčinila samotná průmyslová revoluce. Lidé se zprvu zběsile stěhovali do měst. Ta na ten příliv mas lidí nebyla připravena. Domy se stavěly těsně vedle sebe. Často bez oken, která by jen zabírala místo. Několik rodin bydlelo pohromadě v jedné bytové jednotce.
Postupné zavádění povinné školní docházky přineslo míchání dětí z různých domácností v jiných a opět těsných nevětraných prostorech. Kromě toho, že často nebylo, jak větrat, protože chyběla okna, chyběla i chuť je vůbec otvírat. Industrializace měst přinesla ohromné zamoření ovzduší. Vzduch v průmyslových městech byl vyloženě jedovatý. Lidé se před ním schovávali dovnitř a za žádnou cenu si ho nechtěli pustit do domu.
Ve druhé polovině 19. století se navíc zvyšovalo množství obilí dovážené ze zámoří. Po prvotních protestech se evropští zemědělci museli přizpůsobit a začali pěstovat jiné plodiny, aby se uživili. Lidé tak do jídelníčku častěji zařazovali ovoce a zeleninu. Díky lepším možnostem konzervování a převážení potravin se navíc dostávali k většímu množství obyvatel živočišné produkty. Zkrátka a dobře, chudí stále umírali na podvýživu, ale chudých bylo méně a méně.
Co tyto změny znamenaly pro dějiny tuberkulózy? Lidé byli zdravější a odolnější. Nežili v přelidněných prostorách. Dýchali kvalitnější vzduch a více větrali. Měli méně dětí.
Teorie, všechno je to teorie
Dějiny nemocí jsou plné záhad a teorií. Možná proto, že imunologie a nakažlivé nemoci také dnes pro vědce skýtají mnoho nezodpovězených otázek. Od roku 2020 si tu jejich bezradnost, zažíváme na vlastní kůži.
Tuberkulóza dnes
Tuberkulóza ještě neřekla poslední slovo. V chudších a přelidněných zemích se vyskytuje stále docela běžně a spolehlivě zabíjí. V těchto zemích se navíc používají antibiotika dost nezodpovědně, což spolu s přirozenými vlastnosti Mycobacterium Tuberculosis vede k tomu, že si na ně vyvíjí rezistenci. Podle dat WHO je dnes až 20 % případů onemocnění způsobeno kmeny odolnými vůči antibiotikům. To ale není případ jen tuberkulózy. A také to není případ pro historika.
Jak nám znalost dějin pomůže v případě dějin nemocí? Můžeme šířit osvětu o tom, co všechno dodnes nevíme a nechápeme. Můžeme se rozepsat o tom, jak bezmocní lidé kdysi proti nemocím byli. A třeba přispět k tomu, aby lidstvo získalo zase trochu té pokory vůči bacilům. Teď máme možná pocit, že to není potřeba. Teď jsme té pokory plní až po zuby. Ale lidstvo má krátkou paměť. Proto potřebuje historiky.
